Téměř s jistotou se dá říct, že někteří ze čtyř a půl tisíce paralympioniků na právě probíhajících hrách v Paříži současně se soutěžním zápolením bojují i s infekcí močového měchýře. Na pokoji si vezmou antibiotika, jen stěží se však přiblíží svému plnohodnotnému výkonu. To jsou ti šťastnější. Ti s infekčními komplikacemi do svých sportovních klání vůbec nemusí nastoupit.
Riziku infekce jsou kvůli omezené funkčnosti močového měchýře vystaveni především sportovci s poraněním míchy. Podle dotazování z londýnských her v roce 2012 paralympionici na vozíčku, kteří si katetr zavádějí přibližně pětkrát až šestkrát denně, bojovali s infekcí průměrně několikrát do roka. Sportovci z rozvinutých zemí se s ní potýkali průměrně 1,6krát, ti z nerozvinutých ještě více než dvakrát tolik. Obrovský rozdíl souvisel s opakovaným zaváděním katetru.
Ani sebelepší používání cévky však infekci nezabrání, jelikož všechny dostupné typy katetrů při zasouvání postrkují bakterie přítomné v trubici směrem do měchýře. Některé méně, jiné více.
Zlom představil v červnu roku 2024 doktor Miroslav Svoboda, který se svým týmem uvedl po dvanácti letech vývoje do praxe český patentovaný unikát.
Katetr RIOCATH se do močového měchýře nezasouvá. Jak se tam tedy dostane? „Postupně se převrací naruby, podobně jako to můžeme vidět třeba na zrakovém orgánu šneka zahradního,“ vysvětluje vynálezce principu RIOCATH MUDr. Miroslav Svoboda.
Katetr už v současnosti pomáhá ve vybraných nemocnicích. Společnost zároveň na začátek října plánuje spuštění robotizované kompletační linky, která bude zásadním krokem k rozšíření principu RIOCATH.
Český vynález už tak bude, doufejme, standardní součástí velké části zavazadel mířících v roce 2026 na italské zimní hry a o dva roky později na letní klání v Los Angeles.
Pařížská paralympiáda je tak pravděpodobně tou poslední, která se uskuteční bez jeho přítomnosti.
